Farní kostel svaté Moniky

Připravila: Markéta Ravčuková

Kostel svaté Moniky na předměstí Madridu vypadá jako zrezivělý koráb vyvržený na břeh. Svým podélným zužujícím se tvarem zakončeným “chapadly “ může také připomínat obří oliheň. Kostel stojí v oblasti Rivas-Vaciamadrid 15 kilometrůjižně od Madridu.
Hmotu kostela definují tři fasády kopírující profil okolních rušných komunikací. Severní fasáda se na jednom konci lehce ohýbá a vytváří s jižní symetricky souměrnou fasádou ostrou špici. Východní fasáda za oltářem tvoří expresivně rozmístěné nálevkovité světlíky, které na zadní stěně hlavní lodě vytváří abstraktní zlatobílý obraz. Nepřímé světlo sem proudí také z obou bočních stěn a umocňuje tím mystickou atmosféru kostela.
Zatímco se kostelní prostor s kaplí nachází v přední obdélníkové části, tak v zadní špici se nachází kanceláře jako i byt pro faráře. Díky obvodovému plášti z kortenového plechu splývají obě tyto části do jediného celku.

Projekt zahrnuje kostel, farní úřad a ubytování pro kněze. Stavební program vznikal pod vedením diecézní rady a jejich požadavků, které byly později přizpůsobeným potřebám farnosti svaté Moniky. Základní ideou projektu bylo jeho umístění uprostřed zmatku okolního městského prostředí a snaha vytvořit ze stavby nepřehlédnutelný bod a zároveň být svědkem duchovní činnosti vykonávané uvnitř, což se bude snažit svému sociálnímu a urbánímu okolí neustále prokazovat.
Hlavním konceptem bylo sjednotit stavbu. Dlouhý úzký půdorys se podél západní cesty zakřivuje a severovýchodní strana kostela je náhle uříznuta. Sochařsky ztvárněný výběžky na severním konci, které jsou architektem popisovány jako “exploze zmrazená okamžitě po detonaci“, vypadají, jako by se vystrkovaly za světlem a téměř se podobají rukám směřujícím do nebe.
Komplex je tvořen ze dvou nezávislých budov: v první stavbě z oceli se nachází kostel, přesněji řečeno, ještě společně s malou kaplí, zatímco druhá železobetonová část obsahuje bydlení a farní místnosti. Oba díly jsou pak svázány dohromady kontinuálním pláštěm z kortenového plechu, který vytváří obraz jednotnosti.
Severní a jižní fasády jsou symetrické s výjimkou farních prostorů, kde se severní část kortenového pláště zakřivuje do tvaru přístupové cestu k hlavní lodi.
Na konci hlavní lodě je umístěn chór se 77 místy k sezení, který může být přístupný po schodišti rovnou z lodě a na rozdíl od zbytku kostelního prostoru má běžné osvětlení. Nejvíce veřejné a denní zóny jsou obráceny do Avenida de la Integrción, zatímco ložnice směřují do klidnější ulice.

Autor: Vicens+Ramos | www.vicens-ramos.com
Lokace: Avenida de la Integración, Calle de Los Nibelungos, Vaciamadrid, Španělsko
Realizace: 2008