Kunsthaus Graz

Připravil: Martin Janoušek

Architektura Kunsthausu je produktem veřejné demokratické soutěže. Parcela pro nový stánek umění byla komplikovaná. Diagonálně ubouraný městský blok činil řadě soutěžících problémy. Jedním z mála přesvědčivých návrhů byla měkká poduška anglického týmu, která citlivě vyplnila nabízený prostor. Vznášející se bublina-brambora-mrak-blob je v daném prostředí něčím zcela novým. Základní koncept totálního kontrastu stavba do posledního detailu vyplnila.

Bublina je horizontálně naporcována do 3 prostorů: Space 1 až 3. Nejvýše situovaný Space 1 může být přirozeně osvětlen rozptýleným světlem díky 16 světlíkům směřujícím na sever. Ze Spacu 2 vede rampa do Eisernes Haus. V nejvyšším patře se nachází prostor tzv. Needle – jehly, která je ostře zabořena do oblé hmoty oblaku a kde měla být původně kavárna. Dnes se zde nachází vyhlídka na historické centrum spojená s možností četby přiložených katalogů a publikací k činnosti grazského Kunsthausu.

Autoři sami ve svém konceptu zdůrazňují přítomnost čtyř základních elementů návrhu: Skin – kůže, která prostorově definuje oblak, je zároveň uměleckým dílem; Pin – špendlík, poutající oblak se zemí, prostorově vyjádřen dlouhým elevátorem; Nozzles – nozdry nebo trysky, což jsou v podstatě světlíky na střeše; Needle – jehla s vyhlídkou na město. V reálu koncept není až tak čistý jako ve skice řezu objektem. Oblak nedrží na špendlíku a vznášení brambory není na některých místech díky podobným materiálům tak markantní.

Nosnou konstrukci tvoří masivní monolitický skelet. Lehký skin je uchycen ke stropním konstrukcím skeletu a v podstatě ho jen formálně obaluje. Tato konstrukční situace navozuje zajímavou paralelu s okolními barokními domy. Ono se vůbec současné digitální architektonické prostředí více blíží k baroku. Přímku střídá oblouk, racio ustupuje víře, reálnu konkuruje virtuální svět.

Konstrukce skinu je ocelová příhradová síť. Ze sendviče vystupují jak na straně exteriéru tak v interiéru úchyty pro obalení finálních povrchů. V případě exteriéru pro 1200 různých fasádních desek. Obrovská škála tvarů a rozměrů je částečně kompenzována materiálem fasády – plexisklo se přeci jen lépe dotahuje do úchytů než klasické sklo. Obal tedy není spojitý, nýbrž obsahuje škvíry.

Kunsthaus si již během navrhování získal od svých otců přezdívku alien – mimozemšťan, vetřelec. Záhy byl doplněn o přízvisko přátelský, a tak se v mnoha materiálech o architektuře Kunsthausu setkáte s označením A friendly alien.